Návštěva cirkusu

    Naše rodina patřila již po několik generací ke smetánce města. Táta uměl číst, máma psát, a snad proto se dali dohromady, aby rodili vzdělance. Přivedli nás na svět sedm a pečlivě dbali, abychom odmalička nevynechali jediný kulturní podnik. Nás děti proto mrzelo, že jsme dosud, ač nejstarší z nás se měl za týden ženit, neviděli cirkus. Ne snad že by do města ještě nikdy nezavítal, ale náhoda tomu chtěla, že plakáty viděl vždy jen otec sám bez maminky a styděl se požádat kolemjdoucí, aby mu zapsali, kdy a kde se pořad koná.
    Až se na nás usmálo štěstí. Maminka dostala v práci za odměnu vstupenky pro celou rodinu a tatínek nám doma přečetl, že jsou právě do cirkusu a pojízdného zvěřince, a to na příští neděli. Radost nás dětí neznala mezí. Také na rodičích bylo vidět, že jsou tentokrát s dárkem ROH navýsost spokojeni. Snad jen prvorozený bratr Čenda nesdílel naši radost, neboť si uvědomil, že návštěva cirkusu koliduje s termínem jeho svatby. Když nám to připomenul, všichni jsme zesmutněli a hleděli na otce, který jako hlava rodiny měl rozhodnout. Otec to postavil politicky. "Svatba musí ustoupit," řekl po chvilce, "neboť návštěva cirku je věcí kolektivu, a navíc za ní stojí odbory."
    Koncem týdne vyrostl na okraji města plátěný stan. V klecích, které mimochodem nevypadaly nejpevněji, se tísnila zvířata a snědí chlapci v maringotkách dodali našemu městu cizokrajný ráz. Také noční život nabyl na zajímavosti. Půtky v hospodách byly na denním pořádku a lékárník Turma si kvůli krasojezdkyni Agnes rozemlel do pribináčka krabičku algen. To vše přispělo k tomu, že o cirkusová představení byl mimořádný zájem a za lístek se dávalo pod rukou prý i sele. Proto si jen málokterá rodina mohla dovolit navštívit cirkus v plném počtu. Obyčejně program zhlédl jen jeden vylosovaný šťastlivec a ještě v noci pak ostatním předváděl, co ve stanu viděl. Smůlu měli u Bártů, kde jako vyslance určil los silně krátkozrakého strýce Síbu, a doma se pak museli spokojit pouze s představením zvuků. a melodií cirkusové kapely.
    Ještě hůře dopadli Fulínovi, i když zprvu jim bylo hej a vzbuzovali závist. K návštěvě představení vybrali bez losování otce, nadaného vypravěče a artistu-amatéra, jehož v mládí proslavil trik zvaný chobotnice.
    Občan Fulín totiž sedě na polštářku dovedl rozkmitat naráz všechny svoje údy do tak závratných vibrací, že skutečně připomínal mořskou obludu a nikdo nebyl s to spočítat, kolik má ten člověk vlastně končetin. Fulínovi si tedy mohli být jisti, že jejich delegát nejen představení věrně popíše, ale leckteré číslo i precizně napodobí. Šli ve své pýše tak daleko, že dokonce v okolí svého bydliště prodávali vstupenky na cirkusové show z druhé ruky, které se mělo konat u nich v bytě. Akce jim však nevyšla a s hanbou vraceli vstupné. Uskutečnili sice slibované představení svého otce, ale během něho vyšlo najevo, že Fulín nejenže v cirkusu hned na začátku z horka usnul a nic si nepamatoval, ale navíc mu přepadla ve spánku do manéže ruka a lev mu ji ukousl, na což přišel až doma, když chtěl situaci zachraňovat trikem z mládí, tj. chobotnicí.
    U nás se nic takového stát nemohlo. Šli jsme do cirkusu pěkně všichni a mezi svými těly propašovali do stanu i bratrovu nevěstu a dva svědky I když jsme byli v lóži trochu namačkáni a tlustý svědek musel vzít svého tenčího kolegu na klín, netrpělivě jsme vyčkávali začátek představení.
    Zazněl úvodní pochod. Kapela sice nebyla z nejpočetnějších, ale oba muzikanti, harmonikář a houslista, dělali, co mohli. Manéž se pak zaplnila artisty. Pět Tornádos do ní vběhlo tak rychle, až otci ulétl klobouk. Tento náhodný trik sklidil nečekaný potlesk a tatík se musel děkovat. Skutečně ani nám nemohl vymluvit, že není s Tornádos smluven. Nevěsta se dokonce urazila, že ve svatební den dělá tchán v cirkuse šaška.
    Mezitím už varietní umělci pochopili, do jakého místa stanu mohou soustředit svůj um a v které lóži mají hledat dobrovolníky. Otcova příhoda s kloboukem zkrátka vtáhla naši rodinu do víru představení. "Potřebuji holohlavého pána," zvolal z manéže kouzelník, jen tak těkl okem po stanu a pak zaparkoval pohled do naší lóže. "No třeba vy, občane, vedle toho umělce s kloboukem." Vyzvaným byl děda. Nastalo trapné ticho, alespoň v naší rodině. Jinak tribuny řvaly smíchem. Děda sestoupil jako hypnotizován na kouzelnický praktikábl. Nikdo z rodiny nevěděl, že toho má dědeček tolik v kapsách. Postupně mu z nich kouzelník vytáhl: myš, vajíčko, růži, kombiné, dvacet svázaných šátků, králíčka a z nosu holuba. Kouzelníkovi se v dědovi zřejmě zalíbilo a předvedl s ním ještě celou škálu triků. Hanbou jsme se propadli, když si zakladatel rodu sedl opět mezi nás, mokrý a s natrženým sakem. Číslo skončilo a hudba hrála valčík. Zdálo se, že na naši rodinu konečně hlediště zapomnělo. Vtom se děda začal vrtět a jezdil si rukama po těle. Pak se vymrštil a do pauzy zařval: "Vzal mi peněženku a hodinky!" Takové davové nadšení jsem v životě neslyšel. Také děda, ač skutečně bez peněz a hodinek, se musel děkovat, nehledě k tomu, že několik dětí si k němu přiběhlo pro podpis, čímž děda přišel na to, že mu kouzelník ukradl i plnicí pero. Bratr s nevěstou se znechuceně zvedli a razili si cestu ven. Byla to jejich chyba, chtít odejít v naprostém tichu, když vzduch rozechvíval jen údery lasa král prérie Velký Bill. Přitáhl si oba snoubence, sevřené do smyčky provazů, až k sobě. Dav šílel. Otec, kterého okolí považovalo za našeho principála, přijímal gratulace. Mezitím již Bill obsekával nevěstu nožem. Bratr mu v tom chtěl zabránit, ale když mu král prérie začal střílet pod nohy, nezbývalo mu než řvát a hezky vysoko vyskakovat. Akcie naší rodiny šly znovu nahoru. Oba mladí sklidili větší potlesk než děda s otcem dohromady. "Tak skvělou režii, kdy část komediantů je od začátku mezi lidmi v lóži, jsem ještě neviděl," poznamenal hlasitě jakýsi muž. Tlustý svědek ještě více zrudl, shodil kolegu z kolenou a křičel: "Občane, všechno je trapný omyl, jsme slušná svatba." Lidem se v té chvíli nemohlo zdát nic vtipnějšího. "Klaun, to je klaun," burácely děti. "Jdu si to s nimi vyřídit," chrčel svědek, vyhrnul si rukávy a vrhl se do manéže, bohužel právě v okamžiku, když napoleonský voják hledal do svého děla živý náboj. A tak byl zachránce naší cti vystřelen do koše zavěšeného u stropu.
    Pak začala do pilin nastupovat zvířata. "Konečně bude klid," oddechli jsme si a pohodlně se uvelebili v lóži, neboť tlustý svědek měl své nové místo v koši. Zvěř a ptactvo defilovalo pomalu manéží. Byla to krásná podívaná, i když se nám zdálo podezřelé, že sloni na nás příliš často kývají choboty a žirafa mrká levým okem. Pak se to provalilo. Našemu utrpení neměl být prostě konec. Papoušek vypuštěný z voliéry ani chvíli nezaváhal, nejkratší cestou dolétl k našemu otci, sedl mu na hlavu, hladil ji křidélkem a volal: "Meloun, meloun!" Snad proto při krotitelově výkřiku: "Kdo vloží lvovi hlavu do tlamy?" prořízl otec stanovou celtu a ještě s papouškem na hlavě vyrazil do tmy A my všichni o překot za ním.
    Kdo tedy tenkrát vložil hlavu do tlamy lva, nevíme, ale jelikož tlustý svědek se od té doby už u nás neukázal, kdo ví...?