Oko za oko, zub za zub - (Z vyprávění důchodce Šimperského)

    Ne že bych záviděl dnešním dětem, ale zdá se mi, že mají přílišnou volnost. Stačí jít ulicemi a pozorovat. Tytam jsou doby, kdy z oken bytů zazníval křik spravedlivě trestaného dítěte. Po dvorcích již nehoní otec syna s potěhem a mlaskavé zvuky rákosek pamatují již jen ti nejstarší. Místa v koutech, kde kdysi provinilec klečíval na hrachu, jsou opuštěna a matky už dávno přestaly učit dcery dobrým mravům plácáním vařečkou na holou. Takhle a podobně jsme s kamarády důchodci uvažovali u nás v Zátiší při partii šachu. Scházíme se tam my starší každý čtvrtek, abychom se vyžili v houfu. Vedle zmíněných šachů hrajeme domino, halmu a mladší z nás ping-pong. Občas, když nás sluníčko vytáhne ze Zátiší, si také v blízkém parku zaběháme krátké tratě. Nikomu nepřekážíme, jsme tiší, jen při bězích nás naše děvčata trochu hlučněji povzbuzují. Zdálo by se tedy, že můžeme klidně užívat svého práva na zasloužený odpočinek. Jenže jsou tu právě ti mladí.
    Jednou, bylo to začátkem dubna, právě když Kubis vyvěšoval na nástěnku nový rekord Buřívala na 100 metrů - 25,6, vběhl do místnosti legionář Pepa Písecký s tak děsivým výrazem ve tváři, že jsme rázem poznali, že nejde na šachy. Taky nešel. Zpráva, kterou přinesl, učinila pro ten den konec zábavě. U kašny na Malém náměstí byl mladistvými výtržníky přepaden člen našeho klubu Tomáš Kapr a odcizen mu skoro celý důchod, tj. 92 Kčs. Veškerá naděje, že se tlupy mladých neurvalců naší čtvrti vyhnou, se tedy stávala lichou. Neuběhl ani týden a byl přepaden rekordman Buříval, kterého nezachránil ani pověstný finiš. Byly mu sebrány hodinky. Přestože oba případy byly hlášeny, nemohla se VB dostat násilníkům na kobylku. Naopak ve středu byla vykradena trafika důchodce Lorence a ve čtvrtek zmizeli sousedce Malešové králíci. Na schůzky do Zátiší nás chodilo méně a méně, neboť do ulic si troufli opravdu jen ti nejodvážnější, co navíc bydlili kolem.
    Koncem měsíce, když jsme se sešli jenom čtyři, a to ještě tři z nás byli cestou okradeni, jsme se rozhodli bránit. Bylo nabíledni, že základem úspěchu je dobrá fyzická příprava. Proto se v klubu důchodců přerušily rozehrané soutěže ve stolních hrách a objevil se medicinbal, žíněnky, ribstol a činky. Výcvik těla začínal již v 10.00 dopoledne, aby se mohli dostavit i ti, kteří se za tmy cesty do Zátiší oprávněně báli. Za náročný program našich schůzek by se nemuseli stydět ani dorostenci v Sokole. Obvykle jsme se zahřáli hrou Král vysílá své vojsko, pak přišlo nářadí a po kávě s chlebem jsme se věnovali už jenom judu. Pády nazad, předstíraný ústup, výskok, podražení nohou, škrcení kimonem, útok na ledviny a pár prvků karate jako lahůdka pro náročné. Nato několik cviků na uklidněnou a po vysprchování nás bývalý četník Lebeda učil taktice boje.
    Za dva měsíce jsme cítili, že příprava je dostatečná, a vyrazili jsme do terénu vyřídit si s mladými účty Nemuseli jsme jít daleko. V ulici U Rybníčku právě převracelo šest výrostků popelnice. Buříval je vyzval ke klidu. Odpovědí mu byl potupný smích. Náš přítel klidně opakoval výzvu. Mladík s cigárem provokativně převrhl nádobu přímo před něj, načež ho Buříval beze slova do popelnice nacpal. Ostatních pět násilníků zpracovali Chejlava a Slezák. Pak jsme ještě počkali, až uličníci po sobě zametou znečištěnou ulici, a vrátili se do Zátiší připravit se na večerní likvidaci tlupy, která nás přepadávala. Již před soumrakem jsme se ukryli v Lorencově trafice v parku, po kterém sem a tam přecházel kolega Pechar; byl z nás nejdrobnější a dělal tedy kavku. Když viděl v dálce hordu mladých, usedl na lavičku a začal počítat svazek pro ten účel přichystaných bankovek. Vtom to začalo. Dva mladíci narazili Pecharovi klobouk až přes uši, třetí mu vytrhl peníze a ostatní šacovali zimník. To už jsme se na ně vrhli a vyzkoušeli si nepřebernou škálu chvatů juda. Pláč jako bychom neslyšeli. "Oko za oko, zub za zub," volal krvežíznivě Slezák, když rovnal ukořistěné peněženky, hodinky a prsteny do kufříku. Svázali jsme pohmožděné chuligány dohromady a přivázali je k lucerně. Byli jsme opojeni vítězstvím, pozorujíce tu zmítající se hromadu těl. Ani už nevím, kdo první začal tančit. Jásali jsme a vysmívali se těm lupičům do očí až do chvíle, kdy přímo u nás zarazily dva vozy Veřejné bezpečnosti.
    Marné bylo vysvětlování. Odvezli nás do jednoho a za čtrnáct dní se konal soud. Vzalo to s námi nečekaný obrat. Zátiší teď na několik let osiří, přišili nám všechna přepadení ve čtvrti i únos dítěte z minulého roku a temperamentnímu Buřívalovi navíc ještě pokus o znásilnění v lesíku.