Pohádka o hrdlořezu Bořivojovi

    To žil v Plzni hrdlořez Bořivoj. Leckdo by se domníval, že takový hrdlořez může bydlet pouze na Lochotíně. Mýlil by se však. Hrdlořez Bořivoj měl trvalé bydliště na mírumilovných Slovanech. Nezasvěcenec je též ochoten prohlásit, že hrdlořez má velice romantický život. I to je ovšem chybný názor. Bořivoj žil velmi prozaicky Řezal hrdla od osmi do čtyř s polední přestávkou, večer nakupoval, uklízel či občas hmátl po ohmataných houslích. Potom sousedé dlouho do noci poslouchali Bořivojovy vášnivé Slovanské tance. Nesmíme ovšem zapomenout na to, že Bořivoj po večerech studoval. Ano. Doplňoval vzdělání a zvyšoval si kvalifikaci. Přece nebude dělat hrdlořezinu za dvanáct stovek měsíčně. To musíte uznat. Průmyslovka na to zatím není, a tak Bořivoj dělal, co mohl. Kdyby mu dali aspoň k ruce učedníka, hned by to šlo líp. Ale to oni zase ne! No tak ono je vlastně dost na pováženou doporučovat rodičům toto povolání jako nejvhodnější pro jejich syna. Říkejte matce: "Vážená paní, váš syn je přímo stvořen pro povolání hrdlořeza." Nepochopí pedagoga. A tak Bořivoj zůstával stále sám, leč nezlomen.
    Zdálo se, že hrdlořezův život bude i nadále stále fádní a smutný. A jistě by i byl, kdyby Bořivoj jednoho odpoledne nenavštívil blízké holičství. Tam prováděla plastické střihy Ona. Byla plavovlasá a Karolina. Hrdlořezovo srdce vzplálo láskou ke sličné kadeřnici. Nabídl jí doprovod a lístek do kina. Pochopitelně na krvák.
    Oboje přijala, a tak se začal rozvíjet jejich vzájemný vztah. Karolinu, jemnou dívku, Bořivojovo neobvyklé povolání nijak neodpuzovalo. Naopak v něm viděla cosi mužného a něžně neurvalého. Často jí musel Bořivoj vyprávět žertovné historky ze své praxe.
    A tak čas plynul a blížila se svatba. Přípravy probíhaly zcela klidně, až jednou Karolinka překvapila svého snoubence otázkou, která tázanému na chvíli vyrazila dech: "A jaký vlastně budeš mít, Bóřo, důchod?" V této chvíli se Bořivoj lekl. Poprvé si uvědomil, že až nebude schopen vykonávat řemeslo, bude ztracen. Důchodové zabezpečení se totiž na hrdlořezy zatím nevztahuje. V Bořivojově nitru začal boj mezi láskou k povolání a láskou ke kadeřnici. Boj zuřil, Bořivoj taky Konečně se oba uklidnili. Bořivoj se pod vlivem neobyčejné lásky vzdal svého povolání. A stal se zahradníkem. Můžete ho občas vidět v městských sadech, jak láskyplně ošetřuje tulipány. Tak přišla Plzeň o svého hrdlořeza.
    Zbývá ještě dodat, že poslední hrdlo, které Bořivoj podřezal na rozloučenou s řemeslem, patřilo kadeřnici Karolině.