Pohoda Vánoc

    Po zkušenostech z loňska, kdy jsme sháněli dary a zásoby na poslední chvíli a utrpěli tak mnoho tržných i psychických ran, rozhodl otec, že letošní Vánoce musí být připraveny obezřetněji. Již od 1. máje jsme z mávátek dělali bábrlata na stromeček a pak přes léto hromadili zásoby. Tak jsme 24. prosince neměli žádných starostí a otec nařídil odpolední vycházku, aby nám pěkně vytrávilo a lépe jsme tak užili svatvečera. Vyšli jsme všichni kromě strýce Balouna, který zůstal doma, aby hlídal před méně zásobenými sousedy.
    Kolem páté hodiny odpolední jsme se promrzlí vraceli. Strýc Baloun nás vesele uvítal, hlásil, že je vše v pořádku, a přál hodně štěstí. "Jenom bych ráda věděla," pravila pojednou matka, "kam se podělo ze spíže šestnáct vánoček." "Vánočky?" zamyslil se strýc. "Nazýváš tak snad ty pletené dobroty, kterými se dojídám se svým přítelem Wimpym?" "Kdo to proboha zase je ten Wimpy?" rozčilil se děd a my pochopili, že strýc Baloun neměl zůstávat sám doma. "Ještě jsem vám o něm nevyprávěl?" podivil se strýc. "Výborný společník a jedlík k pohledání." "Zase nějaký darmožrout," podotkl otec, "doufám, že se vyhne našemu prahu." "To mne opravdu mrzí," zesmutněl Baloun, "netušil jsem, že ho nebudete mít rádi. Jinak bych mu nedovolil ochutnávat kolekce." "Ježíši, to budou zase svátky," vyjekla sestra. Vpadli jsme do pokoje. Skutečně, pan Wimpy byl jedlík k pohledání. Asi čtyřicet krabic bylo již prázdných. "Jsou chutné?" zeptal se smutně otec a podal nezvanému hostu poslední krabici. "Děkuji, ale již opravdu nemohu," opáčil Wimpy, "nějak jsem se přejedl kaprů. Koupili jste pořádné chlapáky. Ale zdolal jsem je," dodal vítězně. "Pečené já rád. Doufám, že jsem vám nevyplýtval všechen tuk." "Není vám z toho všeho špatně?" zeptala se matka v tichém zoufalství. "No, nebylo mi nejlíp, neměl jsem zapíjet smetanou, ale pomeranče mě zase spravily." "Pomeranče," zaštkala babička, "ty byly na polici." "Ano, správně, stará paní," uznale pronesl Wimpy, "vy máte pamatováka, hned vedle šunky Udělal jsem vám tam trochu místa." "Ty zapomínáš na konzervy," volal Baloun, "co nám to dalo práce, než jsme našli klíček." "Pardon," otázal se náhle host, "odkud jste měli tak znamenitou drůbež?" "To zvíře sežralo i krocana," lomil rukama děd, "kde mám pušku?" "Vánoce jsou svátky míru," těšil dědu strýc, "dostali jsme prostě na něj chuť. Nakonec ještě začneš vyčítat Wimpymu tu srnku a to už se opravdu urazím." Celá rodina plakala, jen švagr ještě nalezl sílu k otázce: "Strýčku, zbylo vlastně něco?" "Dárky!" zaradovala se sestra. "To bych se neodvážil tvrdit," opravil ji jemně Wimpy. "Ale vždyť to nebyly potraviny," volali jsme všichni. "I za knihy venkovan hladovému krajíc namaže," poučoval Baloun, "natož za spodní prádlo, to i krmníka přidá." "Sláva, bude zabijačka," těšil se děd. "Už byla," stroze ho vrátil k realitě Wimpy "Cestou z venkova vytráví a potom taky člověk leccos o Vánocích rozdá." "Co jste rozdali, strýčku?" již nepříčetně, snad ze zvědavosti, vyptával se otec. "Ale nic nového, ty věci jistě znáš. Ten nebožák se tolik radoval z tvého bobřího kožíšku. To víš, já sám toho na rozdávání moc nemám." "Panebože, ten blbec činil dobré skutky," otřásala se výbuchy pláče babička. "Neplačte, matko rodu," utěšil ji Wimpy. "I vaším jménem učinili jsme šlechetnost. Ty drahokamy chuděrce tolik slušely." "Drahokamy!" blouznil otec, "a já hlupák se cpu fazolema." "Tak půjdeme alespoň sáňkovat," navrhl infantilní švagr. "Sáňky," zasnil se Wimpy. "Dítě ze sousedství si je vzalo. Ještě teď mě hřejí jeho díky. Ale divím se, že to uneslo," meditoval, "přidal jsem mu ještě peřinku." "Nevidím zlaté hodiny vykládané slonovinou," chroptěl děd. "Buď pokojný, Zachariáši, jsou v dobrých rukou," uklidnil ho Baloun. "Ten chlap měl tak poctivé oči." Matka jen těžce povzdechla: "Půjdu stáhnout králíky," a sunula se ke dveřím. "Není to zbytečné?" zněla Wimpyho otázka. "Rozprávějte s námi raději, neměli právě dobré maso. Ale byl hlad," dodal smutně, "a to člověk sní leccos, zvláště když řezník tak dlouho nešel píchnout kňoura. Už tady kňour nebude rýt...," roztesknil se. "A kravku taky porazil řezník," žaloval Baloun, "pak už se musela sníst."
    "Promiňte," vmísil se Wimpy znovu do hovoru, "já jsem vám úplně zapomněl popřát veselé svátky a bohatého Ježíška." Z kostelní věže zazněly zvony "Ať máte vždy hojnost," šeptl svátečně Baloun. "Pojďme si zazpívat společně koledy a poděkujme nebesům, i když jsme se letos zrovna nepřejedli."
    A tak zatímco otec lámal chléb a porcoval narychlo ulovenou bělici, nesl se večerem do kraje lahodný řev Wimpyho a Balouna: "Nesem vám noviny, poslouchejte..."