Výchovný koncert

    Přední pedagogové jsou zajedno v tom, že při výuce je nejlépe spojit teorii s praxí, neboli oživit suchopárný výklad názornou akcí. Součástí hudební výchovy ve školách jsou proto tradiční návštěvy koncertů, hudebních muzeí a rodných domků velkých mistrů. Nutno však přiznat, že tyto akce nedosahují u učitelů té obliby jako u žactva. Repertoár výchovných koncertů nebývá totiž příliš často měněn, a tak stejné tóny houslí slyšívá zasloužilý pedagog během své praxe mnohdy až stopadesátkrát, a to v něm, i když se vzpírá, musí zanechat trvalé následky. My jsme je alespoň na svém učiteli Vítu Machovci zřetelně pozorovali. A nyní, ne že bychom mu to přáli, se měl jeho stav opět o trochu zhoršit. Výchovný koncert z houslových a violoncellových skladeb byl pro naši školu naplánován na březen. Když se o tom Machovec dověděl v hodině z oběžníku, rozeštkal se. Později nám tvrdil, že dojetím, ale my dobře věděli, že šlo o šok, což se projevilo tím, že žákyni, která oběžník přinesla, dal spropitné a nechal po ní pozdravovat kuchaře. Stav, ve kterém se Machovec od té chvíle nacházel, lze směle nazvat hlubokou depresí. Často během výkladu upadal do letargie a jeho rty beze smyslu ševelily: "Koncert, koncert." O přestávkách ve sborovně se pak pečlivě vyhýbal setkání s učitelkou Bezděčnou, jejíž postava na první pohled připomínala harfu. Všechny okolnosti skutečně nasvědčovaly tomu, že letošní koncert bude pro Machovce utrpením. Už při vybírání peněz na umělce a jízdné neměl štěstí a záhadně se mu nedostávalo 16,20. Zbývající obnos mu pak byl během oběda ve školní jídelně kýmsi ukraden. Když to Machovec zjistil, vstal od roštěnky a zavolal Veřejnou bezpečnost. Ta nenašla ani peníze, ani roštěnku a navíc dlouho do noci učitele vyslýchala, nejde-li o zpronevěru.
    Ve středu před koncertem upustil Machovec v naší třídě ve své hodině od výkladu a uděloval nám poučení ohledně výpravy na Žofín: "Uvědomte si," řekl, vzpomenuv na ztracené peníze, "že letos jste v tramvaji i na koncertě mými hosty, a vyzývám vás tedy, abyste se podle toho chovali. Umělci jsou jemní lidé a v rukou drží drahocenné nástroje, mnohdy italské. Kromě toho se potřebují k produkci vrcholně soustředit, což vyžaduje ticho. Proto si Vlach, Procházka a Táč sednou vedle mne, a budou-li hýkat jako v hodinách kolegyně Kolenaté, vyvedu je ze sálu a zmlátím ještě na ostrůvku." Po krátkém selhání řeči nahlédl Machovec do abecedy a pokračoval: "Sejdeme se v 8 hodin ráno před školou. Přijdete svátečně oděni a upraveni. Neznamená to ovšem, že Emerová se zlije tou lacinou voňavkou, po které se panu inspektorovi udělalo špatně. A co je nejdůležitější - Vycpálek nechá výjimečně pro tentokrát doma prak, což osobně zkontroluji."
    V den koncertu dostoupila Machovcova nervozita vrcholu. Rozloučiv se s manželkou slovy: "Nazdar, Karle," zamířil ke škole, kde jsme ho již očekávali. Po přísné osobní prohlídce se učitel částečně uklidnil. Řvouni Vlach, Procházka a Táč byli nastydlí a stěží zašeptali pozdrav. Vycpálkův prak nikdo neukrýval a obávaný střelec sám neměl žádného zavazadla kromě síťovky s kapesníkem a vánočkou ke svačině, kterou se, jak Machovec vtipně poznamenal, dá střílet těžko. Když pak třídní ještě zběžně přičichl k Emerové, odvedl nás na tramvaj. Ten den zrovna nejezdily elektriky nejplynuleji. Asi k ránu sprchlo, a tak první relativně prázdný vůz přijel právě v okamžiku, kdy na Žofíně začínal koncert. Z toho důvodu vstoupila naše třída se svým hostitelem Machovcem do koncertního sálu o dvacet minut později, z čehož pořadatelé neměli přílišnou radost. Je pravda, že po nás přišly ještě dvě třídy, ale sedaly si daleko tišeji. Navíc Machovec, jemuž soused a žák Procházka přistrčil třínohou židli, byl po pádu pranýřován virtuosem z pódia, že se na koncert dostavil opilý.
    Učitel se nezmohl na slovo odporu. Sedl si rychle na novou židli a tvářil se jako uličník přistižený při týrání zvířat. Začali jsme pojednou se svým třídním cítit. Plešatý umělec se totiž na něho znovu vyzývavě zadíval a zaburácel: "Tak, člověče, odpovězte, když vás kárám!" Místo Machovce odpověděl nečekaně Vycpálek. Vyndal ze síťovky vánočku, zručně ji rozlomil a objevil se nádherný kovový prak s gumou č. 6, která dokáže metnout i dlažku. Nadělat z vánočky koule zvící kachních vajec bylo pro Vycpálkovy sousedy dílem okamžiku. A pak již střelcovy ruce proměnily gumu a drát v zákeřný kulomet. Právě když virtuos, vědom si toho, že uchvátil dívky v sále vysokými tóny svých houslí, hodlal zvýšit popularitu dalšími šprýmy na úkor nebohého Machovce, začalo mu pleskat těsto o nahou hlavu. Výchovný koncert tak vzal nečekaný obrat. Konferenciér, který v podobné situaci asi nebyl nováčkem, rychle vyšel k mikrofonu a koncert ukončil, dávaje tím virtuosovi možnost důstojného ústupu. Umělec, snad že byl příliš mlád, to nepochopil. Snad se nechtěl vzdát úspěchu u děvčat, snad ho rozzuřila patka vánočky, která zasáhla housle a vychýlila kobylku ze směru daného mistrem houslařem. Kryje se notovým materiálem, přibrousil třemi tahy nože smyčec do vražedné špice a pak, používaje houslí jako štítu, vrhl se z pódia směrem k Vycpálkovi. V tu chvíli Vlach, Procházka a Táč zapomněli na nachlazení a rozhýkali se do neuvěřitelné síly. Mistr překvapen disharmonickým zvukem, který z konzervatoře neznal, se na okamžik zarazil. To stačilo Vycpálkovi k tomu, aby znovu nabil. Skvělá rána pod nohy způsobila umělcův pád. Na zemi ten člověk ztratil poslední špetku rozumu. Těžce se zvedl a jako robot postupoval metr za metrem vpřed. Legrace končila. Pod údery smyčce jsme opouštěli bojiště. Náš kamarád stál proti umělci jako králík proti kobře a jeho konec se zdál být dílem okamžiku. Vystřelil sice ještě po houslistovi zmuchlanou síťovku, ale sám nevěřil v účinek této rány Náhle pomohlo samo nebe, či lépe řečeno Emerová. Přiskočila k bezbrannému střelci a podala mu jakousi malou tajuplnou lahvičku. Vycpálek pochopil a vzápětí se lahvička roztříštila o tělo houslí. Laciná voňavka podruhé slavila úspěch. Umělec, stejně jako loni inspektor, okamžitě omdlel. Sál ulehčeně vydechl. Vycházeli jsme ze síně s pocitem vítězů. A když ještě třídní Machovec jakoby mimoděk rozšlápl mistrovy housle a otočil se na nich podpatkem, pochopili jsme, že tentokráte nevyvodí ze střelby prakem žádné důsledky