Pár písmenek na úvod

Proč vznikla vlastně tato stránka? To je naprosto jednoduché. Je věnována jednomu z mých koníčků - stopování. Ve skutečnosti je to můj nejužitečnější koníček :-) Osobně tento způsob cestování považuji za nejrychlejší (většinou), nejlevnější (vždy) a nejzábavnější (někdy). Vlastně toto cestování mohu doporučit úplně každému (ale čím méně nás bude, tím rychleji budeme jezdit :-) Celé toto počínání totiž velkou měrou ovlivňuje náhoda. Jeden den urazíš třeba jen 20 km, ale již zítra můžeš urazit štreku 500 km. A teď, jestli chceš pár rad, nápadů, nebo jen pár historek, pak pokračuj v pročítání.

Jak správně začít se stopem

V podstatě k tomuto bodu není co dodávat. Nejdůležitější je jen tvoje rozhodnutí a odhodlat se k prvnímu kroku. Dost lidí začalo se stopem kvůli tomu, že jim ujel autobus nebo vlak a oni se potřebovali někam dostat. Hlavní je překonat v sobě psychickou bariéru a vnitřní strach. Takže: Postav se na krajnici pozvedni ruku s cedulkou, nebo i bez ní. V tom případě pak zvedni palec. Po chvíli ti někdo určitě zastaví. 

Jak se chovat k řidičům, stopařům i sobě

Samozřejmostí je slušné chování!! 

JAK SE CHOVAT K ŘIDIČŮM?

Jestli si říkáš, že tě ten člověk vysadí a ty už ho nikdy neuvidíš, tak je to první velký omyl. Takže proč být slušný?

Teď několik zásad:

	Řidič, který ukazuje, že odbočuje, je slušný. Usměj se na něj.
	K zastavenému autu doraž co nejrychleji, sprint je na místě.
	Slušně pozdrav.
	Než nastoupíš, řekni, kam chceš jet. Pokud jede jinam, rychle se rozhodni, zda vůbec nastoupíš.
	Nastoupíš-li, opakuj pozdrav a předem poděkuj.
	Zásadně vždy vykej, jen je-li řidič mladší a tyká ti, změň zásadu.
	Podřiď se řidičovu stylu konverzace.
	Na otázky odpovídej, třeba i nepravdivě.
	Během jízdy se domluv, kde vystoupíš.
	Zásadně nepřemlouvej řidiče, aby tě odvezl tam, kam chceš. Možná ti to nabídne sám.
	Při vystupování poděkuj a pozdrav.

Řidič může nastolit čtyři různé druhy konverzace. 

	Mlčenlivost - Je to nepříjemné, ale někteří řidiči si prostě nepovídají. Můžeš nadhodit pár témat a pokud nezaberou, tak to vzdej a zahloubej se.
	Ukecanost - Řidič se chce prostě vypovídat. Nechej ho mluvit, div se a chval ho. Bude rád.
	Zvědavost - Prostě chce od stopaře slyšet co nejvíc věcí, vyptává se a někdy je i nepříjemný. V tomto případě je nejlepší řidiči něco nakecat.
	Pohodovou - Lze tak mluvit s moudrými lidmi a často ti takový řidič doporučí nějaké zajímavé místo hodné tvé pozornosti. Takový stop je pro tebe hned 2x užitečný.

POZOR! Může se stát, že tě sveze cizinec a je mezi vámi jazyková bariéra. Jedeš-li ještě s někým, NIKDY se nebavte česky hanlivě o řidiči, jeho autě, jeho zemi... Už kolikrát se mi stalo (a mým kamarádům), že Němec na nás sice mluvil německy, ale na konci cesty se ukázalo, že umí i česky a jen nás "zkoušel".

JAK SE CHOVAT K OSTATNÍM STOPAŘŮM?

Často na silnicích potkáš jiné stopaře. Zde existují pevné nepsané zásady.

	Kdo přišel později, řadí se na konec řady (paradoxně to bývá nejlepší místo)
	Kdo předbíhá, je hajtra
	Při potkání se stopaři zdraví. Kdo uhýbá pohledem, je amatér a zbytečně se stydí. Občas si řeknou, kam jedou nebo jak dlouho stojí.
	Stoupej si za stopaře dostatečně daleko, tak aby jim mohl někdo zastavit.
	Stoupne-li si někdo příliš blízko za tebe, normálně za ním zajdi a požádej ho, ať jde kousek dál.
	Stojí-li někdo tak blbě, že za ním už není místo, ale před ním ano, zajdi za ním a požádej ho, aby se posunul dopředu, jinak že tam půjdeš ty.
	Auto chce zastavit tomu, u něhož začalo brzdit. Leč často se stane, že zastaví o mnoho metrů dále, takže mohou vznikat spory. Neexistuje žádné pravidlo, zde je prostor pro fair play.
	Stopaři si mezi sebou zásadně tykají a pomáhají.
	Jestliže už jedeš a vidíte jiného stopaře, přimluv se za něj.

JAK SE CHOVAT K SOBĚ?

	Buď v pohodě a udržuj si dobrou náladu.
	Pokud tě hodinu nikdo nebere, vydrž.
	Pokud tě dvě hodiny nikdo nebere, zvaž, je-li vše tak, jak má. Většinou je. Je na místě popřemýšlet, není-li výhodnější pokračovat alespoň kousek vlakem nebo autobusem.
	Máš-li pocit, že tě už každou chvíli musí něco vzít, je to nemístný optimismus. (Ale někdy ti to vyjde)
	Klesáš-li na mysli, dej si něco dobrého do kapsy a uždibuj.
	Není-li v dohledu žádné auto, tancuj si (doslova!) a zpívej, život je přece krátký a smutný.
	Hádej barvu auta, které tě vezme, nebo které pojede.
	Počítej si pro zábavu čas a auta. (To já činím vždy!)
	Všímej si okolí a raduj se z volnosti.
	Až tě někdo vezme, užívej si jízdu.
	Máš-li čas, udělej si přestávku na jídlo nebo na prohlídku náhodně navštíveného města.

Stopovací cedulky

Někteří tvrdí, že používání stopovacích cedulek je neslušné, protože se stopař řidičům ještě více vnucuje. Jiní odpůrci shledávají tento způsob cestování málo dobrodružným. Přesto si myslím, že cedulky jsou báječná věc, které cestu velmi usnadní a urychlí. Jak to funguje: papír formátu A4 či větší si napíšeš pár velkých písmen, které vyjadřují místo, kam se chceš dostat. Standardně se používají okresní poznávací značky, zkratky jmen a mezinárodní značky států. Například MB (Mladá Boleslav), KV (Karlovy Vary), PHA (Praha), BRNO (Brno), PL (Polsko), D (Německo) atd. Při stopování ceduli držím buďto v pravé ruce, anebo v levé a zároveň pravou stopuji.

Stopovací cedulky jsem používal na základě doporučení kamaráda už při své první jízdě a od té doby při každé další.  Časem jsem nahradil kartónové cedule průhlednými deskami A4, do kterých se vkládají normální papíry. Dají se vyměňovat a sbírat. Do mé základní výbavy dále patří pár čistých papírů a tlustá lihová fixa.

Při dlouhé cestě je lepší uvádět větší město, které sice není mým cílem, ale je poblíž a je určitě známé. (Třeba z Prahy do Blatné <JČ> je lepší cedule ST <Strakonice>, než Blatná, přestože Blatnou tolik lidí nezná.

Existují situace, kdy se nedá jednoznačně určit, jakou ceduli použít. Toto dilema většinou řeším tím, že mám v deskách obě místa pod sebou - ať si řidič vybere.

V jaké sestavě

Mnohokráte jsem se již účastnil polemiky, kdo a jaké sestavě má na stopu víc štěstí. Zde je pomyslné pořadí:

- Jedna dívka
- Dvě dívky
- Voják
- Kluk a dívka
- Tři dívky
- Jeden kluk
- Dva kluci
- Tři kluci - jedou jen málokdy :-(

Toto pořadí je však jen teoretické. Mnoho řidičů má zásadu, že nebere určitou skupinu stopařů. Ať už je to samotná holka (bojí se obvinění ze znásilnění), kluci (bojí se přepadení) ... a někteří řidiči nestavějí stopařům bez cedulek!

Je-li vás větší počet navrhuji, abyste se rozdělili a dali si sraz někde na nějakém konkrétním místě v nějakou dobu.

Kde stopovat

Existuje pár základních pravidel pro výběr místa na stopování. Pořadí těchto pravidel značí jejich prioritu. Podřízení se těmto pravidlům bude mít přímý vliv na dobu, kterou strávíš čekáním u krajnice!

Řidič musí mít kde zastavit!

	Musí tě vidět z dostatečné vzdálenosti, aby se stačil rozhodnout, že zastaví (v noci si stoupej zásadně pod lampu a vzhledem k vlastní bezpečnosti stůj radši kousek od silnice)
	Nemělo by to být do kopce, aby pak nedělal problémy rozjezd
	Vyhýbej se složitým a nepřehledným místům, kde je pozornost řidiče upoutána na řízení
	Nesmí v tom úseku jet příliš rychle, aby mu nebylo líto brzdit

Optimální místa:

	přiřaďovací pruh - na dálnici
	odstavný pruh - na dálnici
	za křižovatkou
	na autobusové zastávce
	na konci stoupání
	za benzinovou pumpou
	u odbočky lokálního významu (stůj před ní, řidič tam může zastavit)
	není-li krajnice dostatečně široká, musí být alespoň přerušovaná čára!

Rada!!

Je rozumné ujít třeba i kilometr za nějakou křižovatku, kde se rozdělují významné směry. A to hned z několika důvodů. Především je to ten, že za tou křižovatkou se zvyšuje počet aut, jedoucích tvým směrem avšak od jinud. Současně tam také ubydou auta, která jedou jiným směrem. Například z Prahy na Hradec Králové (HK) je rozumné dojít až na výpadovku (přibydou auta jedoucí po Štěrboholské radiále) a nestopovat už před Černým Mostem (většina aut jede bud na MB, LBC, JN, ČL...)

Dilema špatného místa

Když jsem v místech, která neznám, a u silnice není nikde opravdu dobré místo na zastavení, musím se rozhodovat, zda to zkusím tady, nebo zda půjdu dál. Každý zkušený stopař zná dlouhé pochody po úzkých státovkách, kde nikde není dobré místo na mávání. A přece je lepší to ještě zkusit za zatáčkou, tam to jistě půjde! Jenomže za zatáčkou zase žádné místo není. Jednou jsem takhle přešel asi 15 - 20 km přes Česko-Slovenskou hranici :-(

Máš-li takovéhle dilema, raději zůstaň na místě. On totiž kdo chce zastavit, ten zastaví kdekoliv. Když si vybereš alespoň trochu rozumné místo, mělo by to jít. To je moje rada.

Dilema špatného místa je dalším argumentem pro sledování cest za jízdy. Dnes už jsem zvyklý při jízdě neznámými silnicemi sledovat místa vhodná pro stopování, abych si je pamatoval. Občas se mi to vyplatí, když vím, že třeba po půl kilometru je dobrý plac; potom neztrácím čas na špatném místě.

Kudy kam

- Čím širší je silnice, tím dál tě řidič hodí.
- Čím je silnice užší, tím je větší pravděpodobnost, že auto zastaví.
- Nesnaž se celou trasu ujet jedním autem. Občas se to povede, ale to je klika klik.
- Používej nejfrekventovanějších, nikoli nejkratších tras!!!
- Složitou klikatou trasu si rozděl na několik přímých úseků.
- Nenechávej se vyhodit na málo frekventovaných silnicích daleko od cíle. - Neodbočuj z hlavních tahů.
- Stopuj na výpadovkách nebo na silnicích, u nichž je zřejmé, kam míříš.
- Vyhýbej se velkým neznámým městům, tam se tráví hodiny cestami na výpadovky.
- Vyhýbej se objížďkám nebo se je alespoň pokus projet naráz.
- Ber si s sebou automapu, ať se při jízdě můžeš rozhodovat, kde si vystoupíš.
- Za každou cenu se dostaň na co nejpřímější frekventovanou silnici. Některé úseky můžeš kvůli tomu jet třeba i kolmo na zamýšlený směr.
- Posledních pár kilometrů do zapadlého cíle doraž třeba i vlakem, busem nebo pěšky. To není ostuda.

Tvá vizáž

Mnohými je zevnějšek podceňován argumentem, že mě nakonec stejně něco vezme. Leč je to otázka času a cestování si urychlí ten, kdo dbá na následující zásady:

- Vezmi si slušné oblečení
- Příliš slušné oblečení je stejně dobré jako normálně slušné
- Čisté oblečení je lepší než špinavé
- Ideální je vizáž vyvolávající dojem studenta jedoucího na víkend domů
- Alespoň jednu část oděvu měj světlejší
- Měj co nejmenší batoh. Je-li velký, sundej ho a nastav řidiči nejužším profilem.
- Kytara není problém
- Učeš se
- Máváš-li, nekuř, nejez, nemluv a nepískej
- Tvař se normálně
- Vandrácké oblečení (maskáče, kanady, bágl, kytara, šátek...) není problém.

Vojenská uniforma je přednostní lístek na svezení. 

Jak je to se stopem na dálnici

Podle dopravních předpisů na dálnici nesmějí chodci (a na silnice pro motorová vozidla), tedy ani stopaři. Policajti to mohou kontrolovat a dokonce vybírat pokuty. Tolik šedá teorie.

Každodenní praxe je naštěstí veselejší: Ve většině případů se celý incident řeší pouze domluvou a vykázáním z místa. Ale pozor, kamarád v Brně platil 100 korun pokuty! Já osobně v Čechách problém s policií neměl, ovšem na Slovensku jsem z místa vykazován poměrně pravidelně!

Takže když budete mít smůlu a zastaví u vás policajti, tak musíte být hodní, dělat jako že nevíte, že se to nesmí, a začněte jako odcházet. Můžete i předstírat nestopování, ale většinou to nesežerou, nejsou tak blbí, jak se vypráví.

Každopádně na dálnici raději nemávejte na policejní auta. A pokud vás náhodou vyhmátnou poprvé a pošlou pryč, opravdové problémy mohou nastat napodruhé (když tedy neodejdete). Pak berte nohy na ramena a práskejte do bot.

Podle různých zpráv je tento problém na Západě mnohem častější.

Zastavení auta

Absolutně nejvíc nesnáším běhání! Avšak ve chvíli, kdy nějaké auto zastaví, je namístě opravdový sprint! Přece nebudu zdržovat někoho, kdo mi chce pomoci! Tohoto pravidla se drž vždy. Nenechej se odradit tím, že doběhneš auto a zjistíš, že tě nevezme. Sice si budeš v tu chvíli připadat jako idiot, protože zjistíš, že ten člověk si chtěl pouze zatelefonovat, někam odbočuje, parkuje, má poruchu nebo se otáčí.

Jsou i tací řidiči - hajtry - kteří počkají až k nim doběhneš těch 100 metrů a pak šlápnou na plyn a ujedou. Už se mi to stalo bohužel taky :-(

Přestávky v jízdě

Občas se stává, že si řidič potřebuje vystoupit. U benzinky, když má nějaké zařizování nebo když jde do hospody. Za správné a slušné považuji vždycky se zeptat, zda si mám také vystoupit. Mnozí řidiči se totiž bojí o něco, co mají v autě nebo o to auto samotné. Druhým aspektem problému je i to, že ve chvíli, kdy jsem mimo auto, nemohu být nařčen z krádeže!

Pokud jde řidič na jídlo do hospody, je třeba vystoupit vždy a jít s ním. (Pouze ve výjimečných případech se jde mávat dál.) Je  to příjemné zpestření cestování. Těch pár pětek s sebou vždycky vozím, takže mě jeden dobrý oběd nemůže rozházet - když je krize, dám si jenom polévku.

Mnozí řidiči se v hospodě nabízejí, že zatáhnou útratu. Považují stopaře za zchudlé individua, která jezdí stopem jenom proto, že nemají na vlak, takže tím pádem nemají ani na jídlo. Není nutné jim tento názor vyvracet (přestože není správný). Ale nesmíte na to spoléhat předem nebo toho zneužívat hýřením. Je slušné tu nabídku na zaplacení váhavě odmítnout a přistoupit na ni teprve je-li opakována.

Zavazadla

Je potřeba mít co nejméně zavazadel, ideálně jenom jedno:

- Neodrazuje to řidiče. (Schovávání batohů je nefér.)
- Lépe se to nakládá. Je běžné dávat si batoh na zadní sedadlo, když je toho víc, otevírá řidič kufr.
- Neztrácí se to. (už dost věcí jsem nechal u někoho v autě)
- Z důvodů ztrátovosti se snažte co nejvíce volných věcí před nastoupením sbalit (fixa, cedule, deštník, pití, kamarádka, mapa), tyto drobnosti se nechávají v autě nejčastěji.
- Kytara zvyšuje stopařovi šanci na zastavení, pak jsou omluvitelné předměty dva.

Přifaření

"Hej, ty, pojď taky!" Tohle slýchávám rád. Auto, které zastavilo někomu jinému, vezme i mě. Stává se to dost často. Existují fígle, jak tomu dopomoci:

Pokud zastaví auto někomu přede mnou, vybíhám k němu také a táži se, zda-li mě také vezme. Málokdy slyším zápornou odpověď. Nejlepší je stoupat si za holky. A proto když vidím holku (nebo dvě), která přichází na plac a chce jít za mě, tak už předem couvám a kynu jí, ať jde klidně přede mě, mávám na ní jako že to je v pohodě, ať tam klidně zůstane. Ona se usměje že jako díky a pak to auto, co brzdí u ní, zastaví u mě. Takže se můžu zeptat, kam jede, což už je dost ostrá šance, že mě vezme taky.

Když přicházím na plac já, tak stopařům, co už tam jsou, nenápadně nastavuji stopovací ceduli, aby věděli, kam jedu. Potom je určitá možnost, že se za mne přimluví, až je vezme někdo, kdo má ještě místo. Ze stejného důvodu se nově příchozích vyptávám, kam jedou a pak se za ně přimlouvám stylem: "tenhle jede taky do Boleslavi..."

Výbava

Z běžných věcí nebudu zmiňovat nic, ale připomenu pár drobností, co by stopař měl mít s sebou.

	Stopovací ceduli!
	Tlustou lihovou fixu
	Automapa
	Pas (nikdy nevíte, kam se budete mít možnost dostat), nebo alespoň občanku
	Deštník - občas se může hodit
	Na další cestu se hodí pití
	V létě bezpodmínečně čepici - úžeh není dobrá věc (zažil jsem to)

Pásy

Po nastoupení dopředu si připněte pás. Výjimka je možná na velmi krátké trase, pokud řidič sám pás nemá. Nebuďte překvapeni, když pás nepůjde připnout. Řidič si v tom případě většinou všimne nesnází stopaře a poradí. Na zadním sedadle není zvykem si pás brát, ale samozřejmě ano, pokud si to řidič přeje (Němci třeba vždycky). Váháte-li, zda si pás připnout nebo ne, podívejte se, zda je připoután řidič a pokud je, tak se také připoutejte.

Kouření

Jestli někdo nekouříte a začínáte se stopováním, mohlo by vám vadit, jak často řidiči během jízdy kouří. Já také nekouřím a také mi to zpočátku vadilo. Ale pak jsem se s tím musel smířit. Žádat po řidiči, aby ve svém autě nekouřil jenom kvůli nějakému zhýčkanému stopaři, je docela drzost. Slušnější řidiči se občas zeptají, jestli mi to nevadí. Takových je sice málo, ale i těm odpovídám, že mi to nevadí. 

Docela jiná je situace, pokud kouříte. To je horší situace. Když to nemůžete vydržet, tak se musíte alespoň zeptat. Není nic neslušnějšího než začít kouřit bez dovolení v cizím autě. 

Klimatické podmínky

Slunce

Je hodně nepříjemné, pokud stopaři svítí sluníčko do očí. Ale je to mnohem lepší, než když svítí do očí řidiči! Myslete na to, můžete-li volit orientaci stopovacího místa.

Jednoduché řešení je stoupnout si do stínu. Ale dávejte si bacha, ať je vás pak vidět. Nevěřili byste, jak obrovský kontrast může mezi světlem a stínem v létě vzniknout, kdo je ve stínu, skoro není vidět.

Naprosto nevhodné řešení sluníčka v očích jsou černé brýle. Snižují věrohodnost (neplatí u holek). Kšiltovka je lepší, klobouk je ideál. Ovšem zase ne hučka!

V létě si nezapomeňte nějakou přikrývku hlavy a vodu na pití. Úpal a žízeň je snad to nejhorší, co může stopaře potkat.

Déšť

Špatné počasí může pro stopaře přinést paradoxní výhody: řidiči se spíše slitují a stopařů je méně, takže je menší konkurence. Obecně lze ale říci, že nevýhody u deště převažují. Člověk jednak často zmokne a mnoho řidičů si nechce namočit interiér auta, takže neberou.

Čili doporučuji deštník. Pláštěnka je snad nejhorší řešení, které existuje. To už raději nic. Optimální je samozřejmě dobrá větrovka kombinovaná s úkrytem.

Nejlepší je schovat se pod most. Na dálnici je na každé druhé křižovatce. Na menších silnicích, kde je menší provoz, se schovávám i do autobusové zastávky a poslouchám, jestli něco nejede, a když tak na tu chvilku vylezu. V nouzi potěší i mohutný strom nad silnicí.

Jak se zbavit smolíka?

Někdy se prostě stane, že tě nikdo hodinu nebere. V tu chvíli pohoda končí. Rituál prolomení smůly spočívá v tom, že uděláš nějakou změnu. To může být změna písmen na ceduli, změna oděvu, nasazení klobouku, změna směru jízdy (vážně), prostě cokoliv. Nebo mám rád přestávky na jídlo, na zmrzlinu, na hudbu či tanec - nebo se jít podívat do města.

Jakmile proběhne rituál, pravděpodobnost zastavení auta se magicky zvýší o mnoho stovek procent. Pak stačí, abys tím autem ujel třeba jen pár kilometrů, to už je jedno. Smůla je prolomena a pak už tě ten den budou všichni brát velmi rychle.

Po 2 hodinách kašlu na stopování, protože to už bývám tak vytočenej, že prostě musím pryč. Buďto plánovanou cestu zruším a vrátím se domů, nebo jdu na vlak!

Problém prvního místa

Slušní stopaři se na dálnici řadí za sebe tak, jak přijdou, jakoby první místo bylo nejlepší. Paradoxní ale je, že mnozí řidiči zastaví až u těch stopařů, co jsou někde vzadu. Je to podle hesla: u prvního přemýšlím, druhému zastavím. Většina řidičů si svého stopaře prostě vybírá. Druhým důvodem pak je ten, že řidič prostě jen nestačí včas zastavit. Další záležitostí jsou kamiony a jiná velká vozidla, která se do mezery mezi stopaři prostě nevejdou, proto staví až na konci. Avšak ti řidiči, kteří dříve sami často stopovali, staví téměř zásadně prvnímu v pořadí. Potom se celý další štrůdl stopařů šoupe o jedno místo dopředu, přičemž občas vznikají drobné zmatky.

Situace ve větších městech

Pokud se stopař ocitne ve velkém městě, které nezná, stojí před velkým problémem, jak se dostat dál. Cesta pěšky na výpadovku může trvat i několik hodin a neznám nikoho, kdo by s radostí trávil volný čas pochodováním po smradlavých prašných silnicích. (V létě 2000 jsem takhle v Bratislavě dostal nějaký úpal nebo úžeh, či co to bylo:-( Pomoci může MHD, ale ne vždy se podaří zjistit ten správný trolejbus, který by jel na výpadovku, sehnat lístek je také "zábava". Jak si tedy pomoci?:

- Vyhýbej se velkoměstům, trasy plánuj kolem nich, což ale většinou nejde.
- Vždycky dobře zvaž, zda je lepší nechat se vyhodit na obchvatu, nebo mávat ve městě.
- Zjisti si předem, jaký městský spoj jede na tu kterou výpadovku..
- Nelituj peněz na lístek MHD, kiláky trmácení hnusným městem za to nestojí
- Ptej na cestu a na spoje domorodců.
- Vezmi si s sebou automapu; většinou z ní lze zjistit přibližný směr na výpadovku, když už se musí pěšky.
- Občas stojí za to jet pár kiláků za město vlakem nebo meziměstským autobusem.

Večerní a noční stop, přenocování na stopu

VEČERNÍ STOPOVÁNÍ
Není na stopu stísněnější chvíle, než když jsem někde na křižovatce mezi poli a padne tma. Mám-li spacák a nespěchám, není co řešit, zítra je taky den. Často ale spacák nemám nebo spěchám do cíle. V tu chvíli si nadávám, že jsem neskončil někde v nějaké civilizaci, odkud se dá v nejhorším dojet vlakem. Takže jsem si vypracoval takovou zásadu - večer se nechávám vyhazovat jen v místech, odkud jede vlak nebo bus. Občas ji poruším a pak si celou noc nadávám.

NOČNÍ STOPOVÁNÍ
Občas člověk musí stopovat v noci, ať už z jakýchkoli důvodů. Jestliže stopování za dne je báječná zábava, kterou zcela doporučuji, v noci je tomu naopak - vyhýbej se mu. Ne že by to bylo tak hrozné, ale není to ono. Nikdy se totiž nedostaneš nijak daleko, v noci tě každý sveze jenom pár kiláků. Také se každý bojí brát, protože nikdy neví, natož v noci! (Toto však podle mých zkušeností neplatí při stopu z Prahy do Mladé Boleslavi.) Když už tedy opravdu musíš v noci stopovat a nejde to jinak, zvaž následující zásady:

- Stoupni si na opravdu dobré místo.
- Musí tam být nějaké světlo, nejčastěji pod lampou. Stoupni si kousek za ní, ať ti svítí do obličeje.
- Vezmi si co nejsvětlejší oděv (pamatuj, že červená je v noci tmavá), vhodné je bílé tričko, které s sebou pro ten účel budeš vozit. Není dobré splývat s pozadím.
- Stopovací sedule má ještě větší váhu než za dne. Ukazuje řidiči, že jsi opravdu stopař.
- Odstraň každou maličkost, která by v řidiči mohla vyvolat pochybnost.

SPANÍ NA STOPU
Trochu jiná situace je s dostatkem času a se spacákem. Jakmile padne tma, už to většinou nemá moc cenu, takže se hledá spaní. Není to nic pro zelenáče odkojené Foglarem - žádné líbezné louky v lesích s potůčkem a měsíčním svitem. Na stopu totiž vždycky končím někde u silnice a v civilizaci, proto pak pochoduji někam za město, kde se snažím najít kousek lesa, kde bych mohl složit hlavu. Není-li k dispozici les, postačí i louka nebo obilné pole (pozor na kombajny v době žní - z vlastní zkušenosti vím, že to není nic příjemného.)

Existují jen dvě reálná nebezpečí, která v Čechách hrozí spícímu stopaři - déšť a lidé. Déšť je jasný, bez střechy to pak nejde. Lidé jsou podstatně horší - jednak kradou (ve větších městech), chčijou (v parcích), obtěžujou (opilci na zastávkách) nebo nadávaj a vyhazujou (lesáci a majitelé objektů). Před spaním u města si kvůli zlodějům všechny věci dávám do báglu, který si dávám pod hlavu. Před opilci, nedají-li se ukecat k odchodu, balím a odcházím.